Impulsem pro sepsání této úvahy byl článek Michala Rybky o tom, jak lidi rádi tvoří pokročilé zbytečnosti jen tak pro zábavu. Přečetl jsem si k tomu pár komentářů nacházejících se v té době pod článkem a jeden na mi pomohl pochopit, proč je (klasické) učení taková nuda!
Pokud si nechcete číst celý článek, ve zkratce jde o následující: Lidi jsou hračičkové a stráví hromadu času řešením složitých problémů, jejichž řešení ale nemá žádný praktický užitek. Jako hlavní příklad jsou udávány složité funkční konstrukce (počítačů) ve hře Minecraft. Otázka je, proč tvořit funkční počítač ve hře, když by bylo efektivnější věnovat energii skutečným problémům.
Pro mé potřeby si otázku trochu přiohnu. Proč lidi tráví hromadu času skládání blbostí v Minecraftu, když by se místo toho mohli naučit něco praktického? Ale pojďme dál… Proč, když už skládají v Minecraftu logické obvody, je raději nevytvoří v reálném světě. Proč nechodí do do elektrokroužku a neučí se letovat diody? Protože je to (pro ně) nuda!
Stejné je to i v jiných oborech, anebo jak krásně poznamenal v komentářích člověk s přezdívkou Mmchk: „…pro starší generaci programátorů a softwarových inženýrů je architektura starých počítačů stejně přehledná jako pro ostatní Minecraft.“ Toto je kámen úrazu. Lidi, co mají nějaké pokročilé znalosti si (správně) myslí, že pro zvládnutí problematiky je důležité pochopení základů a proto (teď už nesprávně) jejich pochopení vyžadují po svých žácích hned v začátku.
V druhé polovině minulého století možná bylo zajímavé letovat blikající obvody, protože když jste něco takového vytvořili, s trochou představivosti to vypadalo jako profesionální elektronika. Když jste na konci minulého století udělali jednoduchou textovou hru na nějakém historickém domácím počítači, bylo to super, protože to zase vypadalo profesionálně*. Když jste si s kamarády udělali pomocí FrontPage od Microsoftu webové stránky a umístili je na freehosting na začátku milénia, bylo to taky super, protože to byl prostě normální web. Ale dneska? Tak si pustíte Minecraft a můžete si vytvořit něco zajímavého.
Důležité je, že všechno toto je začátek. Asi jste poznali, že ten můj jsou stránky a FrontPage od MS. Ano, byla to prasárna. O webu jsem tenkrát věděl tak akorát, že se na něj leze přes Explorér na ploše. Ale s kamarády jsme byly schopní během pár dní vytvořit stránky, které nevypadaly zas o tolik hůř (samozřejmě trochu zkreslené dětskou optikou) než většina ostatních. Odkazy fungoval, GIFy se hýbaly a kde kdo se na ně mohl podívat. Časem jsme je vylepšovali. Zjistili jsme, že existuje něco jako zdrojový kód, tagy atd., sice jsme tomu moc nerozuměli, ale když se nám na nějaké stránce něco líbilo, stačilo otevřít zdroják, hledat a zkoušet. Nic jsme neuměli, ale učili jsme se. Sami a bavilo nás to! Nepotřebovali jsme k tomu znát příkazy v DOSu, přepočty mezi binární a desítkovou soustavou nebo další tenkrát základní znalosti o počítačích.
Postupem času jsme si sehnali i nějaké studijní materiály, zjistili že existují kaskádové styly javascript a PHP. Opět bez znalosti velké části základních pojmů, ale nějak to fungovalo, výsledky byly vidět a byla to zábava. Nezajímaly nás pojmy jako validní web, html/xhtml, globální nebo lokální proměnná. Byl to chaos a anarchie. A hlavně zábava.
Všechno ostatní přišlo později s tím, jak člověk pronikal do problémů hlouběji (a stárnul?). Upřímně si nedokážu představit, že bych se takovou hromadu věcí někdy naučil klasický způsobem. Taky si dokážu představit, jací jsme museli být pro tehdejší znalce oboru hrozní nýmandi, lamy a lempli. Kdybychom se radši naučili základy a neplácali pátý přes devátý. A vůbec se nedivím dnešní generaci, že ztrácí zájem o „můj“ oblíbený obor, že si raději udělají stránky v redakčním systému, v lepším přídě využíjí nějaké knihovny a nezabývají se čistým HTML, CSS a Javascriptem. Vždyť i já jsem šel cestou nejmenšího odporu a všechny ty vědomosti jsem během let nasbíral, až když jsem řešil proč a jak. Holt dneska se můj obor základních znalostí dostal na úroveň té letované diody. Je to pěkné, je to funkční, je to užitečné, ale je tak nízkoúrovňové, že je to vyhrazeno jen těm, co půjdou do hloubky. A nemá cenu tím zabíjet zájem u nováčkům. Však nejsou blbí, až to budou potřebovat, naučí se to. Do té doby se hlavně musí bavit!
*Omlouvám se pamětníkům prvních dvou příkladů. Doufám, že tyto ilustrační příklady nejsou moc daleko od skutečnosti.
Vlastně podobnému tématu se věnuje i Martin Malý třeba v článku Literatura.
Blogišťákovo Blogiště 